Záhada na severu
Čech v Norsku: Úřady mě vyhodily na ulici
18.04.2014 12:00 Rozhovor
Český nalezenec v Norsku Michal P. začíná bilancovat nad svým nedobrovolným severským pobytem. A norské úřady rozhodně nešetří. Ty ho prý osm dní nechaly zcela na holičkách a Michalovi coby pravděpodobné oběti trestného činu neposkytly žádnou pomoc. Zesláblý, promrzlý, bez šance se vyspat a umýt prochodil Michal Oslo křížem krážem. Ani Česko ale není místem, kde by chtěl zůstat. Kvůli obavám o svůj život se tu chce zdržet jenom chvíli a požádat o policejní ochranu.
Jak jste vlastně v Norsku po propuštění z nemocnice fungoval?
Byl jsem prostě na ulici. Já to Oslo prošel křížem krážem. Já jsem měl už takovou spánkovou deprivaci, že jsem usínal za pochodu. Měl jsem strach, že spadnu na hlavu. Nevěřil jsem, že to udělají. Já jsem nevěřil, že oni by mohli oběť trestného činu, která byla téměř zavražděna, vyhodit na ulici.
Kdo vás vyhodil na ulici a hlavně proč?
Norské úřady, norská policie, norská sociálka mě vyhodily na ulici. Bez jídla, bez peněz, bez místa kam jít, bez místa kde spát.
A proč to dělaly?
Protože já jsem nesouhlasil s tím, aby se ten můj případ zveřejnil. Oni mi řekli, že pokud s tím souhlasit nebudu, tak mě vyhodí na ulici, což nakonec udělali.
Z jakého důvodu jste nesouhlasil s tím, aby začali pátrat po vaší identitě? Vždyť vám to mohlo jen pomoci.
Měl jsem právo nesouhlasit. Měl jsem právo na své soukromí. Druhá věc je ta, zda to bylo v danou chvíli rozumné. Oni mě ale dostali do takové situace, že jsem musel za nimi přijít a musel jsem to podepsat.
Jak dlouho jste odolával a byl tedy bez jakékoli podpory?
Osm dní, od jednatřicátého března až do osmého dubna, kdy to zveřejnili a začali pátrat po tom, kdo jsem. Tady ty noci jsou furt pod nulou. Byl jsem nonstop venku, neměl jsem kam jít, neměl jsem kde spát. Všechno, co jsem měl, jsem měl v malém batůžku na zádech. Měl jsem pocit, že je těžší a těžší. Já jsem musel furt chodit, nemohl se zastavit, protože jsem měl strach, že mě někdo přepadne a okrade. Nachodil jsem desítky kilometrů každý den. Shodil jsem třináct kilo.
To jste nezkusil navštívit nějaké charity, kde se starají o bezdomovce?
Zkusil, ale většina z nich mě vyhodila, protože jsem nezapadal do jejich kategorií. Nebyl jsem feťák ani alkoholik. Pomohli mi až v Armádě spásy, kde mi dali najíst. Zkoušel jsem žádat o pomoc i v nemocnici, kde jsem jim říkal, že jsem tak strašně unavený, že brzy zkolabuju. Jenže to pro ně nebyl důvod mě přijmout. Říkali mi, že můj případ vidí spíš jako sociální a že si za to vlastně můžu sám, protože nechci spolupracovat s policií.
To jste nakonec udělal. Co se dělo dál?
Ubytovali mě a dali mi najíst až v to úterý, kdy zveřejnili mou fotku. Ve dvě hodiny odpoledne jsem konečně padl na postel a chtěl jsem spát. V tu chvíli mi ale začal zvonit mobil a začali mě nahánět novináři, protože policie zveřejnila moje číslo. Ještě to odpoledne přišli první novináři se mnou dělat rozhovory. Já jsem byl neumytý a vypadal jsem jak mrtvola.
Takže předpokládám, že už se těšíte, až s otcem odletíte do Česka?
No ježišmarjá. Kdo by se netěšil! Na druhou stranu jsem docela na jehlách, protože nevím, jestli mi v Česku nehrozí nebezpečí. Počítám s tím, že budu u rodičů, ale jestli jsem v nějakém nebezpečí, tak jim prostě nechci být nablízku. Naopak, chci být co nejdál od nich, abych k nim nepřitáhl nějaké nebezpečí.
Český ministr vnitra Milan Chovanec se nechal před časem slyšet, že pokud bude důvod vás chránit, tak je připraven vám poskytnout policejní ochranu. Stál byste o to?
No rozhodně, i kdyby mě dali do vězení, tak je to lepší, než být venku. Jsem ale docela na jehlách, protože zatím mě nikdo s takovou nabídkou nekontaktoval.
Řekl jste, že v Česku zůstat nechcete, protože se tam jednak bojíte a navíc tu máte velké dluhy. Kam chcete jet a co plánujete? Chcete dělat svoji původní profesi soudního znalce?
To určitě ne. Ale mou profesní historií je výpočetní technika se zaměřením na informační bezpečnost a v tom oboru se můžu živit kdekoli na světě. Dokonce jsem se díval i tady. Oni se mě odsud snaží vyštípat, takže bych jim to udělal trochu natruc. Našel jsem zajímavý inzerát, napsal tam, zda bych se nemohl zúčastnit výběrového řízení a oni souhlasili. Ale to je spíš vtip.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.