Doma nebyl prorokem
Alois Nebel je evropský film
03.12.2012 12:35
Snímek Alois Nebel, který Českou republiku reprezentoval na letošních cenách Evropské filmové akademie, se stal podle hlasování akademiků nejlepším evropským animovaným filmem sezóny. Kromě potvrzení jeho kvalit, tuzemskými publicisty mnohdy přehlížených, jde i o "štempl" dokládající důležitost státní podpory kinematografie.
Alois Nebel byl výbornou ukázkou přísloví, že doma není nikdo prorokem. Do tuzemských kin dorazil s fantastickou reputací ze zahraničí, jaká se filmu majoritně financovanému z Česka dostává jen výjimečně: získal podporu na festivalu v Rotterdamu, byl vybrán do oficiálního programu v Benátkách, pak jel do Toronta, Soluně... A na domácí půdě jakoby mimoděk resuscitoval kariéru Václava Neckáře prostřednictvím písně Půlnoční. České recenze přesto vyznívaly dost rozpačitě.
Možná to bylo opravdu proto, že Alois Nebel přesáhl dimenze české kotlinky a na události, které měly evropské rozměry, nabídl pohled z celoevropského nadhledu. Zatímco někteří tuzemští recenzenti tápali v tom, koho asi mohly ze Sudet odvážet dobytčáky na sklonku jara roku 1945, výběrčí zahraničních festivalů se orientovali podstatně lépe. A zatímco v domácích recenzích zaznívaly hlasy o vítězství formy nad obsahem a chybějícím ději, ve světě se Alois Nebel prosadil i tím, že minimálními prostředky řekl maximum: na ploše několika historicky neviditelných postav odvyprávěl důležitou část dějin střední Evropy 19. a 20. století. A netrvalo to ani hodinu a půl.
Dílo celovečerně debutujícího (!) režiséra Tomáše Luňáka a autorů komiksové předlohy Jaromíra 99 a Jaroslava Rudiše vypráví o nádražákovi ze Sudet, z malé zastávky v Jeseníkách. Jeho osobní příběh sahá zhruba od odsunu Němců do "sametové" revoluce, ale vede svými kolejemi až hluboko do Rakousko-Uherska.
Alois Nebel je vytvořen technikou rotoskopie: hraná akce živých herců (Miroslav Krobot, Karel Roden a další) byla tímto náročným postupem ručně překreslena do černobílé animované podoby. Po tuzemské premiéře filmu 29. září 2011 se na internetových diskusních serverech objevily názory, jak něco takového mohlo stát 80 milionů korun a že celý proces mohlo zvládnout několik brigádníků nebo dokonce počítačový program. Není třeba rozebírat dále názory hnutí "kdo viděl aspoň jeden animovaný film, rozumí animaci"; lepší je zdůraznit, že výtvarná podoba Aloise Nebela je unikátní a odlišuje ho od stereotypně (a nesnesitelně "roztomile") vymalovávaných "animáků" amerických. To, že Nebel vyhrál nad filmem Piráti!, kterým se kdysi originální studio Aardman pokusilo udělat kompromis mezi autorskou animací evropskou a rutinní americkou, je skvělá zpráva.
A nakonec aktuální douška, která se vztahuje k diskusím o vetu zákona o kinematografii. Alois Nebel vznikl díky štědré podpoře Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, jehož činnost je odpůrcům daného zákona trnem v oku. A vznikl také díky nadnárodní koprodukci, která vedle České republiky zahrnovala i zdroje z dalších zemí EU. Za pětadvacet ročníků cen EFA je Alois Nebel teprve druhým majoritně českým oceněným filmem - po dokumentu René Heleny Třeštíkové. René byl stejně jako Nebel natočen v produkci společnosti Negativ, koprodukován veřejnoprávní Českou televizí a podpořen státním fondem. I díky těmhle dvěma filmům zůstává Česká republika na filmové mapě světa. Filmy financované čistě komerčním způsobem bez podpory státu (a Evropské unie) k tomu nepřispěly.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.