Pátečník Jaromíra Slomka
Masaryk a Nabokov
04.09.2015 06:01 Glosa
Od 80. let 19. století vedl T. G. Masaryk, respektive Фома Oсипович Масарик, jak si v listech na východ své jméno poruštil, korespondenci také s ruskými intelektuály (s moskevskou či petrohradskou "kavárnou", mohl by dnes štítivě říci nějaký idiot). Knižní podobu dostalo Masarykovo ruské dopisování až nyní. Pozdě, ale přece.
V edici nazvané Korespondence TGM (vydává ji Masarykův ústav a Archiv AV ČR) je tento soubor, nazvaný Korespondence T. G. Masaryk - Slované / Poláci, Rusové a Ukrajinci / 1. svazek, možná nejobjevnější. Jsou to vlastně dvě knihy v jedné. První část tvoří soubor T. G. Masaryk a Poláci, listář o 137 položkách z let 1887-1937. Druhá část, T. G. Masaryk, Rusové a Ukrajinci 1883-1917, má 258 korespondenčních jednotek. Její časové omezení rokem 1917 bylo vynuceno obvyklým rozsahem jednotlivých svazků této edice. ("Vzhledem k celkovému rozsahu korespondence T. G. Masaryka s Rusy, kterou se podařilo shromáždit, jsme byli nuceni rozdělit připravovanou edici do dvou svazků.")
Masaryka známe poměrně dobře z jeho díla odborného i publicistického, z jeho prezidentských projevů i ze dvou rozsáhlých interview, která poskytl na sklonku života Karlu Čapkovi a Emilu Ludwigovi. Tyto knižní rozhovory jsou bilanční: za svým dlouhým a bohatým životem se ohlíží kmet na vrcholu popularity, státník, jenž uskutečnil své ideje. Korespondence nám samozřejmě nabízí poněkud jiný obraz TGM. Je řazena, jak je v této edici zvykem, chronologicky, a tak na ní vidíme zrání pisatelovy osobnosti. A protože jsou zde uvedeny i dopisy od adresátů, můžeme - ve většině případů poprvé od doby napsání a odeslání oněch listů - sledovat, jaké otázky Masaryk svým polským, ruským či ukrajinským přátelům kladl a jaké odpovědi na ně dostával, ale i naopak Masarykovy reakce na podněty, které mu ze zahraničí přicházely.
První část, polskou, připravil edičně Jan Květina a úvodní studií (Tomáš Garrigue Masaryk a polská problematika) ji opatřil Petr Kaleta, studii T. G. Masaryk a carské Rusko i celou "ruskou edici" obstaral Vratislav Doubek. Cizojazyčné dopisy (angličtina, francouzština, němčina, polština, ruština, ukrajinština) zůstávají v originále, předpokládá se totiž, že dnešní Masarykův čtenář je multilingvní, jako byl první československý prezident. Má to samozřejmě svůj půvab, pohodlnost by nás asi vedla jen ke čtení překladu, takto jsme nuceni se ponořit třeba i do azbuky, která je jistě sugestivnější při představě, jak hrabě "v modré rubašce" (barvu spisovatelova oděvu si Masaryk poznamenal po osobním setkání) píše pražskému profesorovi třeba: "Дорогой Фома Oсипович! (...) От души желаю вам всего хорошего. Любящий вас Лев Толстой."
Editoři publikované dopisy komentují a vysvětlují, co je třeba, vstupují do textu čárkami, dokončeními zkrácených slov či vykřičníky v hranatých závorkách, někdy jsou zbytečně horliví, třeba když v dopise č. 117 v polské části přepisují Masarykův telegram z roku 1930 takto: "Děkuji srdečně za Vaše přátelské přání k mým narozeninám a přeji Vám osobně všecek[!] zdar." Copak, copak, tvar "všecek", dnes, pravda, asi už vzácný, si žádá "sic"? Ale ne! Vždyť i my, čtenáři Masarykovy korespondence v této záslužné edici, můžeme přát jejím editorům všecek zdar! Co by ne?
Jinde naopak poznámku či vysvětlivku postrádáme, třeba u dopisu, který Masaryk obdržel roku 1915 od V. D. Nabokova. Kdo že byl V. D. Nabokov? Proč nám to editor nepřipomněl? Přece otec spisovatele Vladimíra Nabokova! Žil v letech 1870-1922, byl zastřelen v Berlíně, ale to je dohledatelné (viz zde), není třeba to tady vypisovat, informace však měla být zcela jistě v knize, leč tam se dočteme jen to, že ony tři věty pro Masaryka byly psány na "hlavičkovém papíru: Gerrard 4343, Savoy hotel, London". Tak se to nedělá.
Těšíme se na druhý svazek.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.